Jak to vše začalo

Bylo mi asi šest a trávil jsem zase další léto na chatě v Lukách pod Medníkem - lépe řečeno na osadě u řeky Sázavy. U té samé řeky, která teče mým rodným městem Žďárem nad Sázavou. Tahle řeka mě naučila milovat vodu.

Ale popořádku. Prázdniny byly vždy s babičkou a dědou. Od mých dvou let. A tak nějak kolem toho šestého roku jsem si toho začal všímat víc...kdykoliv jsem prošel chodbičkou chaty, zastavil jsem se a upřeně jsem je pozoroval - všechny ty bambusové děličky a různé teleskopy a podběráky a vezírky...všechno to tam bylo pečlivě uchycené na stěně a mělo svůj řád.

Bylo to silné, neskutečně mě ty věci přitahovaly, ale bál jsem se zeptat...bylo to dědy a to bylo svaté.

Vydrželo mi to pouze do dalších prázdnin. Pak už jsem to na dědu vybalil. A najednou sedíme spolu na skalce a ukazuje mi, jak navázat návazec se splávkem, co je to přesmykač navijáku a jak nahodit.

A pak první ouklej a plotice a kapřík...a už jsem byl v tom.

Na tu bambusovou děličku, kterou jsem tehdy směl používat, nikdy nezapomenu. Naviják rowen, stařičký, ale přesný, to polystyrenové kolečko pod zadek, první holinky (to byl pocit), brašna (toužil jsem mít tu samou, jako měl děda - dlouho mi říkal, že nic nepotřebuju, vše má přece on - ale já jsem potřeboval jít na ryby a mít v ruce prut, podběrák a vezírek a přes rameno brašnu....) a mnoho dalšího.

Vždycky jsem se na prázdniny těšil...a po tomto létu ještě mnohem víc...byl jsem rybář a to bylo něco!